...alebo aj chvála obyčajnosti. Čo je obyčajné? Sobotné ráno, pán v pyžame a papučiach na ulici, úsmev dopoludňajších okoloidúcich (vedia, že majú ešte víkend pred sebou), pivonky, čo prevoňajú celú izbu, zívajúci pes, odraz milovaného človeka v šálke čaju...? Malé veci, také, ktoré nikdy nevytvoria veľké celky, nenaplnia veľké plány a nenesú veľké posolstvo, akákoľvek veľká veľkosť by sa do nich nevošla (nie, neodsudzujem veľké plány, raketoplány, ideály, ciele ani posolstvá). Len občas tak málo stačí tak veľmi. "Vidieť dušu vo veciach, stúpať vzory z koberca"...
prvá fotka zaujala na tolko aj text, že som post preposlala hneď svojim známym :)
OdpovedaťOdstrániť:-× potesila
Odstrániťobyčejné věci co dělají naše dny ještě obyčejnější jsou ale v závěru ty nejkouzelnější protože se odehrávají každý den, každý den jiné nebo ty stejné a my si jich nevšímáme.
OdpovedaťOdstrániťobyčejné je asi všechno to dohromady to co vlastně miluješ a bez toho by to prostě nebyl klasický den
*článek mě potěšil moc se mi líbí to jakým způsobem píšeš a fotky jsou naprosto úchvatné ta atmosféra je kouzelná chtěla bych žít v takovém prostředí
pekne si to.
Odstrániťdakujem
milujem tvoj blog :)
OdpovedaťOdstrániťinšpiruje ma k takému "tešeniu", šanteniu a písaniu básní
ďakujem :)
jee, to je super, vdaka, ze si to napisala. Pritom ja som taky prevazne melancholicky patron:)
Odstrániť